Brexit a kocovina po něm

(časopis Ekonom - červenec 2016)

Britové dostali ekzém z přetažení, říká stavař Leopold Bareš, jehož firma dělá fasády na budovách navržených světovými architekty.

Leopold Bareš (54) umí sklem a hliníkem opláštit budovy slavných architektů. Jeho firma Sipral spolupracovala s Frankem Gehrym, Janem Kaplickým, Ricardem Bofillem, Evou Jiřičnou nebo Richardem Meierem. Když v roce 1991 začínal podnikat, pomohl mu kolega z Anglie.

E> Britský trh tvoří polovinu vašich současných příjmů. Jak jste se na něj dostali?

Náš vztah k Anglii má dlouhou historii. Když jsme v roce 1991 dělali naši první realizaci, přivezli jsme si profily ze Žiaru nad Hronom. Půjčili jsme si vrtačky, neměli jsme žádné nářadí. Udělali jsme první stavbičku a rozhodli se v tom pokračovat. Potkali jsme zástupce významného německého dodavatele fasádních systémů. Řekl mi: Když od nás budete brát, seznámím vás s člověkem v Anglii, a ten vám pomůže.

E> A stalo se?

Ano. Jmenuje se Chris Welsch. V listopadu 1991 přijel do Prahy, podíval se na tu naši první realizaci a řekl: Dobře, pomohu vám. Potkali jsme se pak na veletrhu Bau v Mnichově v lednu 1992. Pomohl nám s nákupem prvního materiálu a půjčil nám stroje za deset milionů korun. Na základě téhle jistoty jsme mohli podepsat první projekt za 50 milionů. Neměli jsme ještě žádnou dílnu, žádné lidi, ale za tři měsíce jsme začali vyrábět.

E> Proč to dělal?

Takový je. Je to úžasný člověk. Bohužel v roce 2002 zkrachoval.

E> Co se stalo?

Neustál nástup nových technologií a malých dynamických firem. Náš byznys je složitý v tom, že jeden problematický projekt vás může položit. Rozjel toho více najednou a neuřídil náklady. Tehdy to bylo tak, že okolo roku 2000 se přecházelo na prefabrikaci. Devadesát procent práce se přeneslo do haly. Vyrobíme panely, převezeme je na stavbu a tam montujeme. On jel klasickým způsobem. Dovezli sklo a profil na stavbu a montovali tam. Jenže v momentě, kdy se něco zadrhne, objem práce je velký, termíny jsou klíčové, nastane tlak na dokončení a přestane se hledět na peníze. Letos budeme slavit 25. výročí založení firmy. Budu rád, když přijede.

E> On vám pomohl k prvním zakázkám ve Velké Británii?

Díky němu jsme měli povědomí o anglickém trhu už z 90. let. Dceřinou firmu jsme tam založili později. V roce 2000 jsme pracovali s anglickou architektonickou kanceláří KPF na budovách River City v Karlíně. Když jsme dokončovali první fázi, partner v té firmě přivezl do Prahy Petera Rogerse, bratra slavného architekta Richarda Rogerse. Zajel se k nám podívat. Viděl tu stavbu. Dva roky nato jsme dostali poptávku z Anglie. Vůbec jsme netušili, odkud to přišlo. Vyzvali nás, abychom zkusili vymyslet technické řešení. Tak jsme tam získali první rezidenční projekt. Později jsme zjistili, že nás doporučil Peter Rogers.

E> Jak se vás dotkla krize v roce 2008?

V té době jsme v Anglii dokončovali naši třetí zakázku. Byla to administrativní budova v Manchesteru. Potom jsme anglický trh opustili na čtyři roky. Postihlo nás to taky. Obrat se propadl o 70 procent. Museli jsme restrukturalizovat firmu a stáhnout se ze zahraničních trhů.

E> Jak jste to vyřešili?

Tehdy jsem nevěřil tomu, co se všechno dá udělat. Najali jsme si krizového manažera, který k nám externě docházel. Řekl: Propustíte 30 procent lidí a snížíte provozní režii o 30 procent. Odpověděl jsem mu, že to není reálné. Fajn, tak já jdu pryč. Já na to, dobře, tak my to zkusíme. Všem jsem dal úkol, aby propustili třetinu lidí. Bylo to, jako když v pondělí přijdete k zubní pastě a říkáte si, zítra musím koupit novou, protože už tam nic nemám, ale nakonec do pátku vydržíte. Ještě něco vyždímáte. Tehdy jsme naštěstí získali zakázku ve Francii. Fondation Louis Vuitton od Franka Gehryho. To nás zachránilo.

E> Může se to teď po referendu o brexitu opakovat?

Když jsme se o tom bavili s developery, sami nevěděli, co se bude dít. Mám pocit, že na to nikdo nebyl připravený, že nikdo nevěřil, že se to stane. V rezidenční výstavbě byl velký boom. Prodávaly se celé domy. Ne byty. Prodávalo se po domech. S propadem libry se znehodnotila investice, což může vyvolat neklid. Věže, na kterých teď děláme, mají byty prodané. Nebojíme se, že by se to nedotáhlo. Teď jsme v tendrech na další velké developerské projekty a uvidíme, jak se to bude vyvíjet. To bude signál. I nejistota je nepříjemná. Lidé mohou přestat kupovat. Za tu dobu, co podnikám, jsem už v Anglii dvě krize zažil. A to byl volný pád. V roce 1997 jsem jezdil kolem rozestavěných domů, ještě jsem nechápal, co se děje. Znovu jsem to zažil v letech 2007 a 2008. Trh se zastavil během půl roku. Projekty, které byly ve fázi přípravy, se zastavily.

E> Jak byste v otázce brexitu hlasoval vy, kdybyste mohl?

Hlasoval bych pro to, aby se změnila Evropská unie. Určitě bych nebyl pro odchod. Nebylo to ani logické, ani ekonomické. Rozhodl populismus. Asi se projevil pud sebezáchovy. Sám na sobě vidím, že když jsem přetažený, dostanu ekzém. Připadá mi, že to je podobné. Evropa funguje už tak zoufale, že Britové dostali ekzém. Až na to, že dopady mohou být fatální, ale já pořád doufám, že fatální nebudou.

Developeři nevěděli, co se bude dít. Mám pocit, že na to nikdo nebyl připravený, že nikdo nevěřil, že se to stane.

- TEXT - KATEŘINA ŠANTÚROVÁ s přispěním JANA NĚMCE