Nebojíme se pouštět do nových, netradičních řešení. Tím jsme se prosadili, říká Leopold Bareš, pražský podnikatel roku 2016, jehož společnost Sipral se zaměřuje na speciální skleněné konstrukce na fasádách domů.
Článek redaktora Jaroslava Matějky vyšel v únoru 2017 v časopisu Profit.
Spolupracovali jste s nejlepšími architekty světa, třeba s Frankem Gehrym, Jeanem Nouvelem, Richardem Meierem, českými hvězdami Evou Jiřičnou, Josefem Pleskotem, Jakubem Ciglerem. Co bylo nejdůležitější? Umět jim naslouchat?
Když děláme velké projekty, tak pro nás je extrémně důležité pochopit záměr architekta. Klienta. Pak můžeme tento záměr naplnit. To znamená, musíme naslouchat. Chceme naslouchat. Když děláme s velkými esy, s velkými architekty, tak tam je to opravdu o sdělování požadavků. O to složitější je, když se jedná o multikulturní prostředí a spolupráce probíhá poprvé. A my tím, že se snažíme projekty nastavovat, šít na míru, já tomu říkám – jako když krejčí šije kabát na míru, se snažíme přizpůsobit těm podmínkám. Když má někdo jedno rameno delší, tak to trošku upravíme. Vše je o zkušenostech. Ty buď získáváme sami z dokončených realizací, nebo se rozhlížíme, jak to dělají ostatní, a porovnáváme. Nejsme ti, kteří by kopírovali, ono to ani moc nejde, vždy každé řešení je šité na míru nějakému projektu a náš je vždy jiný.
Skutečné podnikání není o využívání šancí, ale o poznání rizika a jeho minimalizaci. To řekl Enda O’Coineen, Ir, který přijel na počátku 90. let do Prahy s několika librami v kapse a odjížděl jako multimilionář. Co si o jeho tezi myslíte?
Já to vidím jako obojí. Že to je propojené. My využíváme příležitosti, které přicházejí. A pokud ta příležitost přijde, u každé automaticky analyzujeme situaci, vyhodnocujeme riziko, do kterého bychom vstupovali.
Celý článek najdete v únorovém vydání časopisu Profit nebo na webových stránkách ZDE