Ústřední telekomunikační budova

Ústřední telekomunikační budova
Praha
[ 120 ]

realizace 1998–1999
investor Český Telecom
typ konstrukce komplexní dodávka obvodového pláště, rastrová fasáda, vnější obklady, protipožární konstrukce, systémy stínění
typ stavby administrativní
generální dodavatel Konstruktiva Branko
objem zakázky fasádního pláště 50–99 mil. Kč

Ústřední telekomunikační budova byla vybudována v letech 1972 až 1979 a na svou dobu představovala naprosto ojedinělý stavebně-architektonický počin a to jak do rozsahu, tak do složitosti. Její charakteristická radio-releová věž se stala výrazným orientačním bodem oblasti na pomezí pražských čtvrtí Vinohrad a Žižkova, nedaleko Nákladového nádraží Žižkov a Olšanských hřbitovů.Devítipatrový komplex sestává ze tří objektů: - největšího, východního, spojově-technologického se zmíněnou věží; - západního s administrativním zázemím (sídlí zde vedení společnosti Telecom, a. s.), s hlavním vstupem a zaměstnaneckou jídelnou; - spojovacího krčku mezi oběma objekty. Pro původní opláštění většiny ploch ÚTB včetně věže byl použit speciálně vyvinutý kovoplastický modulový plášť na bázi hliníkových eloxovaných profilů a skleněných výplní (Zukov Praha). Pouze na dvou štítových fasádách západního objektu se uplatnil suchý kamenný obklad z přírodního travertinu kotvený na ocelový modulový plášť. Po dvaceti letech funkce však tento plášť vykazoval značné nedostatky: markantní byly zejména jeho značné netěsnosti a současným požadavkům zcela nedostačující tepelně-technické parametry. Evidentní byly též změny barevnosti determálních okenních skel (slepnutí metalické vrstvy) jakož i mapovité skvrny na travertinových obkladech štítových fasád. Všechny tyto vady vedly vlastníka budovy, Telecom, a. s., k rozhodnutí provést rekonstrukci fasádních plášťů a to v prvé řadě u pohledově exponovanějšího západního objektu s hlavním vstupem do celého komplexu. Kompletní rekonstrukci pláště této západní budovy prováděl Sipral. Celá akce byla unikátní z mnoha hledisek: již jen velikost fasádní plochy určené ke kompletní výměně – 5500 m2 – řadí tuto fasádu vůbec k největším, jaké byly u nás po roce 1990 takto kompletně vyměněny. Další zvláštnost a současně obtížnost spočívala ve způsobu provedení vlastní výměny fasádního pláště, která se odehrávala za nepřerušeného provozu v budově: s ohledem na požadavky vlastníka nebylo možné výměnu provádět jak je to obvyklé v pásech na výšku všech podlaží, ale po úsecích výšky zpravidla dvou podlaží, které postupně pokryly celou plochu fasády. Tento způsob výměny vedl ke zvýšeným nárokům na přípravu celé akce ze strany Sipralu, logistiku veškerého provádění demontáže a montáže a samozřejmě na montážní pracovníky. Pro největší, západně orientovanou fasádu, je použit rastrový systém Schüco FW 50 s jednotnou pohledovou šířkou profilu 50 mm (oproti původnímu řešení s profily v rozmezí 90–130 mm) a s výhradně pevným čirým zasklením. Neprůhledná část parapetních a nadpražních pásů je tvořena tepelněizolačním panelem s vnějším smaltovaným kaleným sklem bílé barvy, které je v pravidelných vzdálenostech prostřídané zasklením barvy modré. Ostatní plochy fasády jsou zaskleny čirým dvojsklem. Nejvýraznější spojnice modrých parapetních a nadpražních skel na fasádě jsou přibližně rovnoběžné se vzhůru se rozšiřující radio-releovou věží, čímž je elegantním způsobem vyjádřeno symbolické spojení východního a západního objektu. Fasádu doplňují svislá svodidla stříbrné barvy, která slouží jednak pro oddálení od fasády (vnější žaluzie) a opření obslužného vozíku při údržbě fasády, jednak fasádě propůjčují hloubku a plastičnost. Tento rastr subtilních tyčových vertikálních prvků je vyplněn ještě jemnějšími linkami venkovních horizontálních hliníkových žaluzií (od firmy Krulland), jejichž ovládání je napojeno na centrální řídící systém reagující na intenzitu osvětlení a sílu větru: Při velkém oslunění fasády jsou žaluzie nastaveny automaticky tak, že dostatečně stíní vnitřní prostory; při překročení určité síly větru jsou automaticky staženy do schránek, aby nemohlo dojít k jejich poškození. Změna barevnosti hlavní západní fasády s původními barvami stříbrnou a hnědou na dnešní stříbrnou, bílou a modrou, které asociují vzdušnost, lehkost, rychlost, neohraničenost, výstižně vyjadřuje poslání a charakter společnosti jako je právě Telecom, a. s., tedy společnosti, která podniká v oblasti globálního a co nejrychlejšího šíření informací. Vhledem ke své velikosti musela být západní fasáda rozdělena na dva požární úseky oddělené protipožárním předělem. Ten prochází vertikálně v šířce jednoho pole (1200 mm) celou fasádou zhruba v místě, kde se odděluje křídlo zaměstnanecké jídelny. Zhotoven je v systému Hartmann a používá zasklení vícevrstvým protipožárním sklem. Tato lokální změna typu použitého rastru a zasklení není však vizuálně prakticky vůbec patrná. Dle současných platných požárních předpisů a norem bylo nutno v rámci rekonstrukce provést mezi podlažími vodorovné požární pásy výšky 900 mm, které v případě požáru brání přešlehnutí plamene z jednoho podlaží do druhého. Pro tuto interiérovou konstrukci byly použity speciální protipožární desky Thermax uchycené na ocelovou parapetní konstrukci. Veškeré neprosklené části na západní fasádě – především parapetní pásy nad přízemím a 1. patrem a veškeré atiky – jsou z hliníkových sendvičových desek (alucobond) a mají stejnou barevnost jako hliníkové profily rastrové fasády. Alucobondové desky byly použity i pro kompletní opláštění výrazné markýzy nad hlavním vstupem, která je tak výrazově sjednocena s ostatními pohledovými částmi tohoto průčelí. Součástí dodávky Sipralu pro tuto stavbu byly i automatické prosklené dveře hlavního vchodu. Stejný systém zasklení jako na západní fasádě, včetně jeho barevného řešení, se uplatnil i pro dvě fasády východní, obrácené ke spojovacímu krčku, avšak vzhledem k tomu, že tyto fasády nejsou tolik pohledově exponované jako fasáda západní, a že jejich oslunění je nižší, nebyly u nich použity žaluzie, ale pouze speciální skla se zvýšenou světelnou neprostupností. Podobně se zde neuplatnila ani svislá svodidla pro obslužný vozík. Zcela jiným způsobem nežli západní a východní fasáda jsou řešeny fasády štítové (severní a jižní). Nově jsou provedeny jako předvěšené provětrávané fasády se zateplením, přičemž původní travertinový obklad vystřídal obklad z tmavých šedomodrých keramických desek (Mirage) formátu 60x60 cm s povrchem matným a lesklým. Lesklé desky vytvářejí na fasádě pravoúhlou síť, přičemž v křížení je umístěna jedna deska matná. Tato kombinace povrchové úpravy obkladu propůjčuje fasádám jistou neuchopitelnost, neboť jejich výraz se stále mění v závislosti na denní době a povětrnostních podmínkách či v závislosti na úhlu pohledu na fasádu. Keramické desky jsou uchyceny viditelnými háčky do systémového hliníkového roštu, který se opírá o spodní ocelovou nosnou konstrukci, obloženou tepelnou izolací. Ve stejném materiálovém provedení a barevnosti jako štítové fasády je proveden i obklad představených sloupů v úrovni přízemí a 1. patra západní fasády v části k ulici Olšanské, který zde vytváří potřebný kontrapunkt k jinak lehké a světlé rastrové fasádě.