cz en fr

kariéra

Jsme česká rodinná firma, která zaměstnává více než 200 talentovaných lidí různých profesí, zkušeností, věku a vzdělání. Otevřená firemní kultura podporuje Sipral jako vstřícné, příjemné místo pro práci s osobní zodpovědností za výsledek. Jsme mezinárodně úspěšní. Děláme fascinující projekty doma i v Evropě s vynikajícími světovými architekty. To, co dokonale namalujeme, umíme také dokonale vyrobit a namontovat.

Aktuálně volné pozice

Ať už jsi profesionál v oboru nebo se teprve učíš kvalitnímu řemeslu, přidej se k našemu týmu. Hledáme pracovité a příjemné kolegy, na které se můžeme spolehnout. Své profesní životopisy posílejte na jobs@sipral.com

 

firemní hodnoty a etický kodex

Přijali jsme za své poslání vytvářet a poskytovat hodnoty v podobě technicky vyspělých, vizuálně atraktivních a dlouhodobě spolehlivých produktů, které jsou nedílnou součástí moderního životního prostředí lidské společnosti. Vážíme si svých zákazníků, obchodních partnerů, zaměstnanců a občanské společnosti a zodpovědně usilujeme o podnikání v souladu s všeobecně uznávanými etickými a morálními principy a zásadami. Jejich uplatňování tvoří nedílnou součást našeho podnikání a podílí se na utváření dobrého jména Sipralu.

stáhnout kodex v PDF

 

příběh Sipralu

2016 zahájení projektu V TOWER v Praze

2016 dokončení třetí části výrobně-logistického centra v Jirnech

2015 odstoupení pana Leopolda Bareše a nástup Radima Koštiala na místo výkonného ředitele

2014 založení pobočky v Dánsku

2014 získání projektů Nine Elms v Londýně, Arena Nanterre v Paříži a Amager Bakke v Kondani celková hodnota 1,7 mld. Kč

2013 získání projektu University of Sheffield

2011 dokončení projektu Main Point Karlín – vítěz MIPIM Award 2012 za nejlepší kancelářskou budovu světa

2009 zřízení pobočky ve Francii

2009 získání projektu Nadace Louis Vuitton v Paříži

2008 zahájení výroby v Logistickém centru v Jirnech

2006 založení dceřiné společnosti Sipral UK Ltd. v Anglii

2005 projektování ve 3D CAD systému Solidworks

2005 vlastní pavilon Vzorkovna

2003 realizace první zakázky v Anglii

2001 úspěšný test první vlastní modulové fasády ve zkušebně Taywood, Londýn

2000 mazinárodní certifikát jakosti ISO 9001

1999 vývoj, zkouška a certifikace terčového systémýu s uchycením vnitřního skla

1997 vývoj, zkouška a certifikace vlastního protipožárního systému střešní konstrukce

1996 první zahraniční realizace (Check Point Charlie, Berlín)

1996 dokončení stavby a zahájení provozu vlastní továrny

1994 přechod z ručního projektování na ACAD 10

1992 první zakázka (dopravní dispečink, Hotel Forum, Praha)

1991 založení společnosti

Sipral se baví

oslava 25 let, 2016

bowling, 2015

Dětský den, 2014

kola, 2013

pomáháme a podporujeme

Podporujeme projekty New Job New Life a Začni správně, které jsou zaměřené na děti, které vyrůstají v dětském domově nebo jej opouštějí. Cílem je usnadnit jim už tak obtížný start do života. Pro děti pořádáme exkurze, brigády a stáže a nabízíme jim smysluplné uplatnění po škole.

Spolupracujeme s učilišti a průmyslovými školami. Nabízíme žákům praxe, brigády a exkurze. Mohou si vyzkoušet jak projektování, tak praktickou část v našem výrobním závodě.

 

rozhovor s Leopoldem Barešem

Když jsem u šestého tahu, tým někdy začíná teprve s druhým

Leopold Bareš vybudoval stavební firmu Sipral, která dodává obvodové pláště budov ze skla a lehkých kovů. Najímají si ji proslulí architekti, jako Eva Jiřičná, Frank Gehry, Ricardo Bofill, Richard Meier či Jean Nouvel. Originální fasády najdete třeba na budovách v Praze − Main Pointu v pražském Karlíně či Quadriu na Národní třídě. V zahraničí pak na prestižních stavbách, jako je sídlo Nadace Louise Vuittona či Sheffieldská univerzita v Británii. Z firmy o třech lidech se stala značka kvality a kreativity s obratem kolem miliardy.

zobrazit více

• Originální fasády firmy Sipral najdete na prestižních stavbách v zahraničí.
• Alfou a omegou úspěšného projektu je jeho schopný vedoucí.
• Firem, které jsou ochotny riskovat a jít do neprozkoumaného na světě moc není.

HN: Jak jste se dostal k vytváření originálních a uměleckých fasád?
Původním povoláním jsem stavař. Vystudoval jsem stavební fakultu, pozemní stavby, obor specializace tepelná technika, akustika a osvětlení. A nejsem typ člověka, který má život naplánovaný na mnoho let dopředu. Reagoval jsem na příležitosti, které přicházely. Vždy mě bavilo dělat nové, neprozkoumané věci. Obor, který jsem vystudoval, mi hodně pomáhal při konstruování fasád, což je v podstatě náš denní chleba.

HN: Říká se, že firma je zrcadlem majitele. Co jste do ní vložil?
Vždycky mě bavila technická dokonalost a preciznost. Snažím se přemýšlet o věcech do konečného důsledku. Každá zakázka je něčím specifická, jedinečná. Baví mě objevovat tuto specifičnost a pak navrhnout jedinečné řešení.

HN: Ve svém profesním životě jste měl období kolem roku 2005, kdy jste prý měl pocit, že žádný kopec není tak vysoký, abyste na něj nevylezl…
Tenkrát opravdu nastalo období, kdy jsme zažívali velikánský boom. Měl jsem v sobě neskutečný potenciál a spoustu energie a pouštěl jsem se do mnoha věcí najednou. Jenže firma ještě nebyla tak nastavená, aby to zvládla. Neměla tolik techniků, manažerů, vybudované technické a výrobní zázemí. Neměla také dostatečný finanční kapitál. Naše projekty jsou opravdu velmi projekčně i technicky náročné. Pokud takový projekt neudržíte v nastavených kolejích od začátku do konce, tak ztráty mohou být fatální.

HN: Máte hodně složitých projektů od pláště pro Sheffieldskou univerzitu, spalovnu v Kodani v Dánsku až po projekty pro luxusního návrháře Louise Vuittona. Kdo je odborně řídí?
Alfou a omegou úspěšného projektu je jeho schopný vedoucí. Ten, kromě toho, že skvěle vede svůj tým, umí i komunikovat s klientem. Nesmí mu nic odpustit, ale zároveň mu musí nabídnout takový servis, aby byl spokojen. Vedoucí musí mít ekonomické znalosti a umět špičkově plánovat. Takových expertů máme asi osm a několik juniorů. Někteří jsou vychováni pro velké zahraniční projekty, jiní se starají o projekty menšího rozsahu. Za nimi je profesionální zázemí − obchodně technická příprava, projekce, finance, výroba a servis.

HN: Během čtvrt století se proměňoval i tým vašich spolupracovníků. Co všechno jste musel překonat?
Mám bytostně zabudovanou potřebu mít vše pod svou kontrolou. Samozřejmě, jak firma rostla ze tří lidí na dvě stě a z obratu pár set tisíc korun téměř na miliardu, bylo její řízení namáhavější. Na počátku jsem měl dva společníky − nejdříve jednoho a po pár letech jsme přibrali druhého. V té době jsme měli role rozdělené tak, že jeden společník, ač byl stavař, rozuměl "číslům", a proto řídil ekonomiku, a druhý byl vizionář a stratég. Takže jsme se o vedení firmy mezi sebou podělili. Jenže po deseti letech, kdy odešli, celá odpovědnost zůstala nakonec opět na mně a znovu jsem si musel sestavit nový výkonný tým. A firmu jsme začali budovat vlastně od začátku. Hledali jsme už manažery pro určité pozice. Před rokem jsem předal řídící roli Radimu Koštialovi. Známe se mnoho let, byli jsme partnery v naší první firmě. Mám k němu důvěru a je důležité, že má podobné DNA jako já.

HN: Musel jste někdy změnit svůj styl komunikace, abyste svému týmu "neujel" moc dopředu?
Čím dál tím víc si uvědomuji, že když mám nějakou představu, musím ji kolegům a spolupracovníkům, kteří jsou se mnou třeba i dvacet pět let, pokaždé dobře vysvětlit. Protože i ti, kteří se mnou strávili tolik let, potřebují víc času, aby vše dokázali absorbovat. Je to dané našimi projekty, neboť každý z nich je opravdu jedinečný.

Nejsložitější je to v okamžiku, kdy nastavujeme koncept. Jde o to, aby se s ním všichni opravdu ztotožnili. Ale když se to povede a oni jej přijmou, tak už vše funguje dobře. Zaměstnáváme špičkový tým lidí a bez nich se taková práce nedá dělat. Jsem technicky založený člověk, ale moje komunikace se někdy podobá šachové partii. Přemýšlím totiž šest tahů dopředu, jak to bude vypadat, a to je potom trochu moje nevýhoda. Když jsem u šestého tahu, tým někdy začíná teprve tím druhým.

HN: Ale pak vás respektuje třeba i vaše konkurence…
Před pěti lety jsme slavili dvacet let firmy a přijel špičkový konstruktér a šéf francouzské projekční kanceláře RFR, se kterou jsme spolupracovali na našem nejvýznamnějším projektu − budově Nadace Louise Vuittona v Paříži. Chtěl jsem mu poděkovat za to, že nám umožňuje dostat se k takovým zakázkám. A on říkal − já jsem vděčný vám. My máme extravagantní nápady, konstrukce, které jsou neskutečně složité. Ale je těžké najít firmu, která je ochotná zariskovat a hledat řešení a jít do neprozkoumaného, takových firem na světě moc není. Byla to velká poklona.

HN: Jaká je teď vaše role ve firmě?
Vedle vedení firmy byla moje role vždy v technické kreativitě, rád jsem se spolupodílel na vytvoření nejlepšího konceptu pro konkrétní zakázku. Ale poté, co jsem předal vedení firmy, jsem si ponechal roli technickou. Chci předávat technické zkušenosti mladším kolegům. Budu ve firmě dál, ale měla by být méně závislá na mně.

HN: Je to velká konkurenční výhoda, že okopírovat vaše know-how není vůbec jednoduché?
Pro nás je každý projekt jedinečný, každý navrhujeme jinak. Málo věcí se opakuje. Na světě je hodně peněz, můžete si koupit drahý software, můžete si koupit i lidi. Ale tím, jak je náš styl práce jedinečný, dynamický a reaguje na konkrétní situace, není jednoduché nás napodobit. Vždy jsme o projekt napřed. Když jsme dělali projekt Nadace, přišla švýcarská firma, která naše projektanty přeplatila, a z týmu 53 lidí nám jich deset přetáhla. To je život. Ne­existuje jednoduchý návod, jak si lidi udržet. Je to kombinace všeho možného, co lidi motivuje − firemní kultura, vztahy i zdejší prostředí.